Reeshuv blog

Jop. Je to tak… Poslední události to jasně potvrzují. On si �?lověk připadá dobře když ví, že toho spoustu zvládnul, ale nepo�?ítá s tím, že když se pak dostane do situace v jaké předtím nebyl, může se zachovat tak, jak se zachovat nechce. A nejhorší to právě je s těma vztahama. V přátelství a lásce. Pro�?, když vim přesně co chci udělat nebo říct, pro�? to doty�?ným neřeknu přesně tak jak chci? Vím že jsem v právu. Vím že si můžu dělat co chci a nikdo mi do toho nemůže kecat, tak pro�? to neřeknu. Je to snad strach z reakce těch lidí, nebo je to skrytá láska k bližnímu svému že nechci nikomu ubližovat? A co když na tom záleží štěstí mé osobní? S tím sloví�?kem „srab“ se mi te�? pojí slovo „upřímnost“. Někde jsem slyšel, že opravdový kamarád je �?lověk, před kterym se nemusíte bát COKOLIV říct… a.. jo…. to je fakt pravda :) Cizim lidem (důchodci v tramvaji, buzeranti co předbíhaj ve frontě atd…) se nebojim nic říct, protože je neznám a je mi naprosto jedno jestli jim ublížim nebo ne, ale u těch co jsou mi blíž to neni vůbec jednoduchý. Ste srabi??? (a víte jak to myslim ;)