Reeshuv blog

Tak se sešel čas a hlavně nálada pro to, abych sem zase něco dopsal. Už je to dlouho co jsem psal naposledy. Byl začátek nového roku, začátek něčeho nového, začátek pro mě samotného abych něco dokázal. Pod tim myslim v celku cokoliv… abych si třeba dokázal uspořádat život, dát věci co mi plují hlavou do nějakého pořádku, aby se mi různé pocity z různých věcí pořád nemíchali jedna přes druhou. Nebo třeba abych dokázal zajít alespoň JEDNOU do posilky nebo plavat… no prostě je toho víc co bych mohl dokázat. A máme tu březen… a vůbec nic se nestalo. Vůbec mě to nepřekvapilo. V posilovně ani na bazénu jsem nebyl ani jednou. Jídelníček jsem si taky nezměnil, z penězma zacházim možná ještě hůř než předtim, (na kytaru hraju trošku líp a zpívám taky už docela dobře to se musí nechat :) , práce mě stále stejně nebaví… ale… nedávno se ukázalo že to vůbec není prací. Ona je v pohodě, problém je ve mě… já se většinu času prostě cítim na nic a podle toho ty hodiny v prácí utíkaj. Teď v pondělí a úterý to uteklo že jsem ani nestačil mrknout a bylo to proto, protože jsem se prostě cítil ok.

Problém je totiž v tom, že se mi hlavou motá moc věcí dohromady. Co s penězma… jak mám vyjít za dva měsíce, když budu platit to a to… Co kapela, ty jo… tyhle songy jsou super ale jak to bude s koncertama, co kdo řekl, jak na mě kdo působí… Sakra zejtra zase ta debilní práce. Auto je posraný. Co cítim k tomu a co zas tam k tomu…

Zase musím zmínit to, jak jsem bojoval.. jak jsem to uměl a měl jsem Krajwymu za zlý, že píše to co píše a že se chová jak se chová. Řikal jsem mu ať neskládá zbraně (a teď pozor, on narozdíl ode mě měl důvody být dole, ja nemám jedinej o to je to větší sranda) a snaží se. A teď, chvíli po tom, mám podobné posty na blogu. Už mě sere psát pořád jen neskutečně trapný sebemrskačský zápisy, už je to fakt nuda. Musim vypadat jak nějaká troska což snad ještě zdaleka nejsem!

Tak něco pozitivního… když děláte práci jako dělám já zjistíte, že vlastně můžete být moc rádi za to jací jste… V mojí práci se totiž denně setkávám s lidskou hloupostí. Nemyslim to zle nebo nějak zákeřně. Když řikám hloupost, myslim hloupost. Denně mluvim s mnoha lidmi, kteří jsou prostě hloupí… jednoduchý… Jsou třeba hrozně hodný a příjemný jasně… a já jsem rád za to že s nima můžu mluvit ale… někteří jsou opravdu neracionální, uvažujou pokřiveně a mozkovou kapacitu mají opravdu malou. No to je fuk. Prostě na světě je strašně moc lidí kteří jsou prostě na nižší intelektuální úrovni a já jsem rád, že mám alespoň tohle :) Teď to vypadá že jsem hroznej vejtaha ale neni to tak ;) Dal bych Vám den na lince a dali by jste mi za pravdu :)

Co je dál skvělýho? Potkal jsem dívku co mi toho strašně moc ukázala, dala a moc mi pomohla. Ať si to každej přebere jak chce :) Zamilovanej nejsem… nemůžu být protože je uplně jiná než já, ale každopádně už teď jí za moc vděčim.

Stále žiju hudbou. Moc moc moc moc :)

Dost mi poslední dobou chybí, že moje posty (alespoň mi to tak přišlo) měli v sobě v předchozích dobách jakési sdělení. Že jak jsem byl ok a pořád jsem tzv. „bojoval“ blil jsem ze sebe nějaký rady atd.. atd… A teď když jsem tuhle větu dopsal mi došla jedna věc. Kdysi jsem bojoval a rozdával rady. Teď jsem ve stejné situaci a ty řeči co jsem si předtím vymýšlel jsou někde pryč. Proste se nedají aplikovat když jsem v té situaci. Co z toho plyne? Mno… to je zase na dlouhý povídání. Vlastně jsou pak všechny knihy, rady atd.. na nic, když se nedají v té a té situaci využít. Připadám si jako někdo, kdo mluví o „své“ knize, kterou ale nenapsal.

Mívám i někdy stavy, že si vzpomenu na to, jak se neustále citím blbě a jak jsem pořád smutnej i když nemám JEDEN JEDINEJ ZASRANEJ DůVOD!!! a to mě nutí nenávidět sám sebe jako strašnou trosku. V těhle chvílích chápu (ale opravdu jen chápu nic víc) proč se některý lidi řezaj do rukou. Mají potřebu sami sebe potrestat. Udělat prostě tu jednu věc, co si takovej zmetek nevychovanej zaslouží. Možná, že kdybych poznal, co je opravdový utrpení, co je opravdovej průser, pak by třeba tyhle stavy přestaly. To je to co mě (a věřím i některým ostatním „emařům“) nejvíc vadí, že jsem věčně nespokojenej a to bez důvodu. Kdybych ten důvod měl… Třeba úmrtí v rodině, opravdový nedostatek peněz, žádný kamárady, ohyzdnou tvář, nějaký zmrzačení nebo tak něco… Ale já mám všechno (relativně) a přesto se cítím jak se cítím. Často hledám odpověď. A mám dojem že vim… potřebuju změnu. Potřebuju už jezdit do práce jinudy než z Družný na Kačerov. Potřebuji si vracet jinam než sem k sobě domů (a to je tohle můj domov, miluju to tady). Možná že žít jinak, je ten lék co potřebuju.

Pokud máte nějakou radu sem s ní :)