Reeshuv blog

21.4.07

Happy birthday to meeee, happy birthday to meee…

A co nakonec napsat konečně něco veselýho? ;) Ne bohužel. To nepůjde. Zase (nebo spíš stále) není co. Dostal jsem se do podivnýho postavení v mém životě. Dostal jsem se přesně tam, kam jsem se celej svůj život bál dostat. Mám práci kterou nenávidim, dluhy, málo peněz, necítim se svobodně. Další ovečka chycená konzumním velkoměstem. Všechno ve mně dostává čím dál větší prostor. Moje nenávist k Praze jako velkoměstu roste, moje nenávist ke mně samotnému taky, moje nenávist ke všemu co se pořád kazí roste. Je mi ze všeho tady na blití. Jak prostě a jednoduše řečeno :)

Tak jsem zaplatil nájem za svůj novej byt (díky čemuž jsem na nule) a koncem dubna se stěhuju. S tim je spojena taky velká část mojich nálad. Něco se děje s mámou (asi). Krom toho že se moc nevídáme se chová odměřeně a moc spolu nemluvíme. Můj pokoj už není můj pokoj. Je to tam cizí (a nebo je to proto že se mi podělal comp?). Zdá se jako bych neměl domov. Všechno co tu kecám jsou úplný hovadiny. Nemám si přece na co stěžovat, domov mám taky a tak dál. A stejně :) Někde jsem četl, „jak poznáte že jste Emo“, bylo to vtipně napsaný a z Emo kultury si to dělalo srandu. Každopádně to na mě sedělo dokonale (když nepočítám Emo jako módu) až mě to rozesmálo.

Emo je někdo, komu nic není. Kdo si nemá na co stěžovat a přitom nenávidí sám sebe, všechno moc řeší, všechno je vlastně špatný a smutný, všechno ho štve a ze všeho se musí nějak dostat. To na mě dokonale sedí :)

V noci jsem přišel domu a rozsvítil. V tom pokoji kterej už vlastně ani není můj leželo na posteli Toffife, taková ta dobrá bonboniéra a na ní byl lísteček s nápisem: „Všechno nejlepší k narozeninám. Máma“ a já se málem rozbrečel. Nic tak smutnýho jsem dlouho neviděl. V tom lístečku bylo všechno.

Všechno co se může podělat se nepodělá… posere se to. Všechno co mě může bolet (a myslim i fyzicky, nejen psychicky) to bolí. Mám teď fakt neskutečně debilní období. Ať už je za mnou!! Prosím.

Baví vás to číst? ;)

… a den pokračoval…

Volal mi táta a tak jsem za nim zajel. Nechtělo se mi nikam mezi lidi a už vůbec oslavovat něco tak bezvýznamnýho jako moje narozeniny. U táty jsem si vylil srdíčko, dal si trochu vína a bylo mi líp. Mnohem líp, bylo mi dokonce výborně. Pak mi volala sestřička Efka z Portugalska, já to zvedl a na druhym konci byl nastávající otec mého SYNOVCE nebo NETEŘE!!! Fernando. Hahááá… to je další super novina! Budu strejda! Fery mi popřál vše nej a pak mě předal sestře. Ta mi taky popřála a vysvětlila, že se těší až přijedu za nima mnohem víc než já. Tak jsme se chvíli hádali kdo se víc těší a nebyla to vůbec nepříjemná hádka. Nakonec jsem se sbalil dřív, vzal si nové cd Clou co sem si tam posledně zapoměl a jel jsem, abych se stihl vidět s mamkou než půjde spát. Přijel jsem domu, všichni (včetně psa) mě přivítali a bylo to fakt dobrý. Mámu jsem viděl po dlouhý době se usmívat a pak už jsme jen čekali až budou MFD v televizi. To se s velkym zpoždenim stalo a bylo to (hehe)… no roztomilý :)

22.4.07

No a je neděle ráno. Já sedim v práci a v puse ještě cítim česnek co včera táta narval do topinek :) Náladu mám zase docela dobrou. Venku je krásně, ptáci zpívají, krásný holky choděj všude venku, za chvíli si udělám výborný kafe, píšu si tohle, čeká mě příjemný odpoledne… ten život je krásnej :)

Jé hele … křupky! :)