Reeshuv blog

Čas… neumim s nim moc pracovat… a mění se… myslim jeho rychlost… Tak jak rychle uběhlo posledních několik týdnů mi to snad nikdy neuteklo. Měl jsem spoustu věcí udělat a zařídit, pořád jsem si říkal že to do zítra počká… a nejednou… je to měsíc. Jak to těď píšu uvědomuju si, že takhle to letí tu dobu co jsem s Bárou. Čeho je to ukazatel? Že je mi krásně a ten čas tak utíká hrozně rychle? Nebo je to něco jiného? Nedokážu to určit ale zdá se to logické…

Pamatuji si jak jsem seděl s Bárou na výborné kávě a povídali jsme si… měl jsem takovou tu dobrou náladu jak si člověk uvědomuje jen to dobrý. Mám Báru, víkend přede mnou atd… řekl jsem jí, že je to nějaký divný, že vlastně všechno co může být super je vlastně opravdu v pořádku. A v tuhle chvíli jsem si vážně vzpomenul na tenhle můj blog. Jen mi v hlavě problesklo slovíčko „reeshuv blog“ a v tu chvíli jsem Báře bez rozmyslu řekl, že je to divný… a ona se zeptala, co že je divný… a já řekl že je divný to, že je všechno v pořádku… a ona se zeptala co je na tom divnýho, vždyť je to dobře ne?… a já řekl že je, ale teď se musí něco podělat…

… o dvě hodiny později se rozpadli My First Date…

Popsat jaká je to změna… je hodně těžký. Bylo by to na spoustu textu a spoustu času… já tím žil. Byl to úspěch jehož jsem byl součástí a spolustvořitelem. Trvalo to něco kolem 4 let. Zpětně si řikám jak je to ubohá doba. Ale my stačili za tu dobu hrozně stloustnout a změnit se… snad ve všem. Chvilku to bolelo. Ale teď se na to koukám jinak a jsem rád že se tak stalo… z mnoha důvodů… je to prostě dobře. Většina důvodů, proč si myslim že je to dobře, zůstane na dlouho uzamčena v mé hlavě. Protože mlčeti zlato… zlato nejdražší… alespoň mohu být spokojen sám se sebou… ostatní se na mě mohou koukat jak na idiota ale já vim svoje.

Něco skončilo… něco velkýho… dá se to nazvat vztahem… domem který jste postavili. A já si cca po dvou dnech uvědomil, že když něco končí… tak něco dalšího začíná. Ne že jsem si to jen v hlavě řekl, já si to uvědomil… a v tu chvíli se mi po těle rozlilo příjemné teplo, jako bych se napil teplého kakaa. Povzneslo mě to nad všechno a já z toho začal vyvozovat ostatní důsledky. Co nového teď budu moct dokázat, na co nového zas budu mít čas a co nového to udělá s mojí osobností. Odehrajem poslední koncerty a pak už se jen uvidí. Dokonce se začali objevovat i nějaká ty nová pozvání a nabídky k hraní… což mi dělá moc dobře…

Doufám že z toho teď jasně vyplývá, že to není špatná zpráva. Spousta lidí se ptá co bude dál… že prý určitě budeme něco dalšího dělat… jasně že budeme. Nemůžu zůstat bez hudby… vždyť hudba a láska jsou smysl mého života. Zní to kýčovitě? Jo? No a? :)

Čím víc roste moje láska k Báře, tím víc nemohu překousnout některé věci. Jde to úměrnou řadou… asi (ne asi, určitě) jen prostě moc řešim… ale jsou věci na které jsem nebyl připraven (a hlavně vychován) a teč s tím mám pořádné problémy. S čistou hlavou si říkám proč tak blbnu a s tou „špinavou“ hlavou o všem DOST pochybuju. Poslední dobou se mi ale ty pochyby dostávají i do „čisté“ hlavy a to už není dobrý… když jsem s ní, tak je všechno tak krásný (extrémně) a říkám si: „proboha co řešíš, kvůli takovým hovadinám chceš TOHLE zahazovat?!“, když jsem ale sám a mám čas normálně myslet… je to horší… a do toho dostávám jednu ránu za druhou.

Stále mohu říct že bez Báry by byl teď můj život dost chudej… pomáhá mi a podporuje… ale má to prostě i druhou stranu mince… tohle teď ukáže jen…

(Všechno žere, všechno se v něm ztrácí, stromy, květy, zvířata i ptáci; hryže kov i pláty z ocele, tvrdý kámen na prach semele; města rozvalí a krále skolí, vysokánské hory svrhne do údolí.)

uhádnete? :)