Reeshuv blog

Odpouštět. Neumim. Nejde to. Nechci. Nevim. Chci. Ulehčí mi to. Neulehčí mi to. Hrdost. Zahodit. Ne. Blbost. Je to to jediný co mám.

Já naštěstí nemohu říct, že by mi někdy někdo ublížil tak moc, že jsem to neodpustil. Abych pravdu řekl, vlastně mi nikdo nikdy nic opravdu špatnýho neprovedl. Takže vlastně nemám moc zkušeností s odpouštěním. Dál to nebudu rozvádět… musel bych být konkrétní a to nechci. Zatím se zdá že čas docela funguje a pomáhá.

Všechno je jinak vlastně fajn. Zásadní věci fungujou. Mám kde bydlet, koho milovat (duševně to myslim samozřejmě!) a taky co jíst. S penězma mám dycky problém ať jich mám kolik chci takže to tady zase nebudu rozvádět. Hehe… vlastně mě to docela rozesmálo :) Dejte mi kolik chcete peněz a já to stejně nějak podělám. Nechám si nacpat pár pokut za parkování a za MHD a zbytek prožeru. Achjo… docela Báru obdivuju že tak srdnatě bojuje po mém boku.

Bože můj… už je to půl roku co jsem sem naposledy něco psal. Přesto tenhle blog beru jako aktivní. Jen se ten život teďka vlastně dal do jistého tempa a z něj už moc nevyjíždí. Což nevim jestli je dobře nebo špatně. Hudebně svým způsobem docela stagnuju, ale hned jak se zas dostanu k nějakým penězům, pokusim se je neprožrat a koupit za ně nějaký vybavení k domácímu nahrávání a hlavně klávesy. Nedávno jsem se na jednom víkendu naučil Imagine, což byl můj dlouholetej sen se na klavír naučit. Když ten klavír ale není po ruce, rychle se to zapomene.

A teď je po vánocích o kterých jsem od ježíška přítelkyně dostal klávesy a už se učim první věci. Jde to těžko ale jde to. Otvírá se nový rok a já si stejně jako pár let předtím dám opět předsevzetí víc zhubnout. Blbý je, že teď už to není taková sranda jako předtím a už JSEM tlustej. Mám z toho už i deprese a to docela slušný. Takže to vypadá že tenhle blog zažije obrození. Každopádně do příštího roku se budu snažit chovat se podle textu, který uvedu dole. Když si z toho odmažete toho boha, je to moc pěkné výstižné připomenutí toho, jak se chovat a jak se pokud možno nechovat.

.….….….….….….…­.….….….….….….…­.….….….….….….…­.….….….….….….…­.….….….

Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý.

Chraň mě před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci.

Zbav mě náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých.

Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych přitom nevrtal a neporučníkoval.

Zdá se, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat

• ale ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel.

Nauč mě, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku.

Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet.

Také se neodvažuji prosit o lepší paměť, ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí.

Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit.

Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý. Starý morous je korunní dílo ďáblovo.

Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit.

Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane říkám: bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu.

Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel.

Ale ty, Pane, říkáš: „Kdo věří ve mně, tomu narostou křídla jako orlovi.“

Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej řídíš ty. Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš.

František Saleský, 1567