Reeshuv blog

Výýýýbornej předchozí post! :D Tehdy jsem to netušil, ale byla to příprava na věci budoucí. Odpouštění… psal jsem že to moc neumim, ale že se mi nikdy nestalo nic, co by se opravdu odpustit nedalo :) Proč jsem s těmito myšlenkami přišel až takhle pozdě? Proč jsem to samé nenapsal už mnohem dřív… Netušim. Možná proto, aby se takhle tyhle dva posty vedle sebe tak hezky překrývaly.

Všechno je totiž (opět) jinak a já začínám od znova a s novou zkušeností. S novou, docela zásádní zkušeností, od které ale nevím co si pořádně vzít. Snad obezřetnost? Co když si moji obezřetnost ale jiní lidé nezaslouží? Nebo snad poznatek, že co je krásné na venek, může být prohnilé uvnitř? Kdosi to interpretoval tak, že jsem prý teď poznal, že lidi jsou prostě všichni kurvy a že já bych se měl teda chovat taky jako kurva. S tím jsem od začátku nesouhlasil. Pro mě je v první řadě důležité, moct se podívat do zrdcadla a nezačít zvracet. Moct se podívat do zrdcadla a říct si: „ty jsi nic nezkazil, nikomu jsi neublížil, nikomu jsi nelhal, neudělal jsi hovadinu, jsi férovej, zásadovej a zůstaváš sám sebou, slušnym člověkem“. Kdyby se věci kolem měli podělat sebevíc, dokud si tohle můžu říct, jsem z obliga a nic neni ztraceno. Lidičky, buďtě si kurvy třeba všichni do jednoho… podvádějte, lžete, nasazujte si masky a třeba se navzájem bodejte nožem do zad, je mi to fuk. Já tohle dělat nebudu a to je to nejcennější, co mě aktuální zkušenost naučila.

Pravdou je, že spousta (nazveme to) „lidí“, žádné zrdcadlo nepotřebují. A ano, uznávám, že ti se mají asi opravdu dobře. Musí to být krásný vůbec nic neřešit. Dělat si všechno co mě baví, chodit přes mrtvoly, a zase… podvádět, lhát atd… a ten fakt, že jsem svině vůbec nebrat na mysl, musí to být prostě paráda. Kdybych ale opět stál u svojí kolébky a mohl si říct… nechal bych si to co mám teď?. Neměnil bych ani za zlatý prase! Jen jednu věc bych si přál… schopnost tyto lidi rozlišit a poznat. Nebo je alespoň poznat dřív než bude pozdě. Největší ranou pro mě totiž byl fakt, že jsem trapně neprohlédl, že jsem to neviděl… jako malej blbeček co se mu všichni za zády smějou a ukazují si na něj. (tady se hodí úryvek z připravované písně:

So what's the point
To use my senses
What's the point
When they can be, covered so easily…)

Omlouvá mě snad jen fakt, že takto vypečen jsem byl (proboha doufám) poprvé v životě. Takže do příště z toho budu mít alespoň něco málo s sebou.

Takže můj pokoj je opět jenom můj a vypadá trošku jinak. Nové povlečení, vygruntováno, věci z minulosti buď vyhozeny nebo připraveny k předání a klávesy (daah) opět zapojeny do elektrické sítě, aby mohly vypovídat o mém postupu v životě a nikdy nekončícím koloběhu jing-jang. Bolí mě celej člověk, protože mi včera v posilovně dal trenér docela zabrat, ale prý jsem na tom ještě docela dobře a bude se mnou dobrá práce. Po cvičení jsem měl skvělej pocit. Nikdy bych nečekal že to dokáže tak dokonale nakopnout. Není v tom jen ten dobrý pocit, že jsem právě něco udělal, ale je v tom ještě mnohem víc. Značí to novou budoucnost, jiné zítřky. Možná, za pár měsíců, se budu moct podívat do toho zrdcadla i jinak než jen na svoji osobnost :) jo a nekouřim už skoro týden…

Taky bych rád poděkoval všem kamarádům, kteří se ukázali jako pravé bohatství i přes to, že jsem je poslední rok a půl docela šlušně zanedbával. Děkuju Moulasovi, Krajwymu, Youngstyle teamu, MFD rodince, Damienovi, hodně taky Kristýnce a Kačce (však víme), Markétce a spoustě novým lidem, které jsem měl tu čest potkat. Mno jo, zní to jako výlev zhrzeného mužského, ale spíš to jen zapadá do konceptu smyslu posledních dní.

Ještě me napadá… poslední odstavec tohoto postu:
http://reesha­.tusil.net/…/dlou­ha-bila a jedinej comment k tomu.
Funguje to a ne že ne :)

A nakonec jedna věta, která mi utkvěla v mysli a nechce se z ní pustit:

„Bolest je slabost opouštějící tělo“