Reeshuv blog

Tohle mě vážně zaujalo… Autor (zatím pro mě) neznámý…

Uprostred Prahy, ve stare zastavbe, v patem patre spinaveho domu zil posledni andel na svete. Na dverich mel cedulku Andel a stejne tak na zvonku i na schrance, ale ani by je tam mit nemusel, jelikoz za nim stejne uz nikdo nechodil a neposilal mu zadne pohledy ani dopisy. Posledni, s kym si dopisoval, byl jeden andel z Vatikanu, ale ten pred trinacti lety zemrel na zloutenku ve vatikanskem vezeni, kde sedel za vlastizradu. A obcas mu prisel nejaky pohled omylem, ale to se nepocita.

Jinak o tomto andelovi snad ani nikdo nevedel. Nechodil do prace, dostaval jen podporu. Ale to mu vetsinou stacilo, protoze andele nemusi jist ani pit a jsou porad od prirody cisti, takze za jidlo ani vodu nic platit nemusel. Ve tme videl vyborne a zimu neznal, takze ani elektrinu neproplacel. Vsechno utratil jen za knizky. Vasnive rad cetl. Cokoli od kohokoli a to v jakemkoli mnozstvi. A jeste jednu vasen mel – cigarety. Ani nevedel, kdy k tomu prisel. Od te doby, co se v Evrope koureni rozmohlo, stal se mu tento zlozvyk vlastnim. Proste najednou. Nemel snad ani zadny zvlastni vztah k urcite znacce cigaret. Mel je proste rad vsechny.

Jednou se ale nejaky urednicek zacal hrabat v papirech na svem stole a nahodou narazil na slozku pana Andela. Neco se mu na ni nezdalo. Snad to, jak byl onen papir zasly, jak byl stary. Urednik slozku otevrel…a zjistil, ze panu Andelovi proplaci stat podporu uz sto dvacet osm let. Jedinym skrtnutim tuzky udelal onen dobry muz takovemu plytvani pritrz a napravil dlouholety omyl svych kolegu. Pan Andel, cha cha, uz nejmene sedmdesat let zadnou podporu nepotrebuje, myslel si. Ale to se mylil. Andel podporu potreboval. Cekal jeden mesic, cekal druhy, ale penize nikde. Po ctyrech mesicich zacal prodavat nektere starsi a mnohokrat prectene knihy, po pul roce uz skoro nemel co prodavat. A po deviti mesicich mu nezbylo vubec nic. Sedel uprostred prazdne mistnosti, nudil se, protoze nemel co cist, a nahle dostal chut na cigaretu. A ne na jen tak ledajakou. Dostal chut na cigaretu LM lights v krabicce s modrym pruhem. Co bych tak mohl jeste prodat, rozhlizel se bezradne po mistnosti. Nic. Na nic neprisel. Vsude pusto a prazdno. Snad jen…Ale ano, to byl preci napad, to bylo slovo do pranice. Otevrel dvere s cedulkou Amdel, sebehl pet pater dolu a na ulici zamiril do nejblizsi trafiky. „Dobry den,“ pozdravil pekne. „Dobry den,“ odpovedel mu maly muzik za pultem, " Co si racte prat." Andel nesmele preslapl z nohy na nohu. „Pral bych si krabicku LM. Modre. Ale, vite… ja mam takovy problem.“ Muzik se oprel o pult.„Copak?“ „Ale, nemam zadne penize. Ani korunu.“ Muz se zamracil. „Tak to ne, zadarmo ani kure nehrabe.“ „Ale ja nechci nic zadarmo,“ vylekal se andel. „Ja mam co nabidnout. Kolik byste dal za tohle?“ rekl, a roztahl sva beloskvouci kridla. Muzik za pultem se zatvaril vazne. „Mno,“ protahl. „Co byste rekl dvema kartonum tech vasich cigaret. Andel se malem zakuckal, cekal maximalne dve krabicky, ale pak jej napadlo – nedej se, nebud hlupak. "Ctyri kartony.“ hlesl prekvapen vlastni odvahou. „Tri kartony a vic uz ani tuk.“ zahromoval muz. „Tri kartony a sirky.“ „Vyborne, plati.“ Placli si. Prodavac podal andelovi jeho cigarety a odesel do pritmi obchodu, aby se vratil s pilkou na zelezo.

Andel otevrel dvere sveho jednopokojoveho bytu bez koupelny, zachoda a topeni a svalil se dovnitr. Puvodne si chtel lehnout na zada, ale cerstve, krvacejici rany jej jeste stale bolely, a tak se polozil na bricho. Rozdelal prvni karton i prvni krabicku a vytahl prvni cigaretu. Vlozil ji do ust, mezi uzke rty, skrtl sirkou a pripalil si. Usmal se. Vdechl kour do plic, pak zavrel oci a pomalu, pomaloucku jej vypoustel ven.

This entry was posted on Sunday, January 22nd, 2006 at 23.00 and is filed under Nezařazené. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site. Edit this entry.