Reeshuv blog

Moje krásná kočička tu se mnou už není a já sedím ve svém novém pokoji, poslouchám hudbu a užívám si všech pocitů, které jsem za poslední dva týdny „nastřádal“. Už se blíží čtrnáctý den mého pobytu v nové bytě. Nějakou neskutečnou náhodou se podařilo najít krásnej byteček na Spořilově. Je ještě mnohem útulnější než ten předchozí, jsou tu koberce, oba pokoje jsou od sebe daleko, teď už funkční počítač i s internetem na stole, za mnou moje maličká postel a venku světla a ruch města.

Zítra se pokusim ráno vstát i přes to, že je mi už týden blbě. V pátek už mi bylo zle tak moc, že jsem ani nemohl do práce… a stav se nelepší… moc to nechápu. (Zrovna si prolejzám fotky z Tusovi páteční narozeninový kalby na který jsem nemohl kvůli nemoci být a STRAŠNĚ me to štve!) Vzhledem k tomu, jak akční budoucnost mě čeká, trošku mě to děsí, ale snad to bude ok. Budu prostě doufat a bojovat. V porovnání s tím, co mě ale před více než dvěma týdny potkalo, je jakákoliv bolest hlavy naprostý nic. Předminulou středu jsem se rozhodoval, zda mám jít na představení jedné mojí kamarádky. Jejich poslední představení se mi MOC líbilo ale přesto jsem nějak bojoval s vlastní leností, zda nemám zůstat doma a vegetit u počítače, nebo jít trošku za kulturou a lidma. Ani nevim jak a proč ale (naštěstí) jsem se rozhodl jít. Teď zpětně bych si nejradši nafackoval za to, že jsem vůbec mohl váhat jestli jít nebo nejít. Ten večer mi totiž víceméně otočil život.

Už to minulé představení jsem si všiml jedné krásné herečky. Sedla mi do vkusu, skvěle hrála a já z ní většinu představení nespustil oči. Prostě byla moc krásná ale abych pravdu řekl, ani mě nenapadlo jí nějak oslovit nebo tak. Po představení má ansábl „afterpárty“ nahoře v kavárně Ypsilonka a já tam s nima trávil čas. S touhle partou mi je nevim proč skvěle :) Nakonec se stejně ukázalo že se různě odněkud známe a já se výborně bavil. A co se týče té krásné herečky, ta tam s někym mluvila a pak zmizela. A já pak odjel domu a dál za svym životem. A pak přišla ona předminulá středa a já vyrazil na jejich další představení. Po něm opět na „afterparty“, opět to bylo fajn a opět tam byla i ona kráska. a… a co… bla bla bla bla… nemusim být zas tak konkrétní :) prostě jsem pak odjel domu a za deset minut mi od ní přišla sms. Pak jsme se (denně) vídali a bylo to :) Honzík má přítelkyni. Včera oslaveno čtrnáct dní spolu. Každej kdo mě jen trošku zná ví, že tohle je pro mě směrodatná záležitost a vše se od toho odvíjí. Tudíž momentálně je všechno krásný, barevný, hezký a příjemný. V práci je „pohoda“, všichni jsou ok a já pořád jen počítám minuty než se s Bárou zase uvidíme.

Jestli mě ale moje předchozí „známost“ něco naučila, bylo to abych nechválil dne před večeří (modří vědí). To teč taky stále nedělám. Ač jsem posledníma „událostma“ chycen opravdu hodně (moc), přesto si někde v podvědomí nechávám malou rezervu. Čistě pro případ že by se něco „nevyvedlo“. Bára je totiž natolik dokonalá (ale opravdu), že se tomu fakt jen těžko věří. Po tý době „hledání“ a vlastní nevyváženosti najednou přišlo něco, co nejenom že splňuje všechna moje přání, ale ještě je několikrát převyšuje. Takže buď se zítra ráno vzbudim a ukáže se že to celý byl jen krásnej sen.. a… nebo… začnu věřit boha, který se smiloval a seslal mi na zem anděla. Zní to drsně? Jo… :) zní… ale ať jsou rezervy v mém srdci jakékoliv… někdo moc chytrej řekl… „užívej si přítomný okamžik a na nic jinýho nemysli“… a přítomnost je taková, že jsem prostě po uši zamilovanej. Celý tohle má jen dvě chyby na kráse. Za prvé.. nemohu být s Bárou pořád a za druhé… v její dokonalosti vidim já svojí nedokonalost (hlavně ty vlasy to je děs!!! :) a tak se před ní někdy necítim uplně ok.

Současný stav? Reesha má přítelkyni (anděla), kapela šlape (yeah a jak!), práce je sice práce, ale mám ji rád takže ok a nakonec novej pěknej byt. Takže jo… mám se fajn :)

a až se budu příště rozhodovat mezi zevlingem a akčností, rovnou si dám pěstí… ;)

This entry was posted on Sunday, November 11th, 2007 at 20.23 and is filed under Nezařazené. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site. Edit this entry.