I feel lonely… lo, lo, lo, lo,lonely…
Vítam vás u tentokrát netradičního, opět kvalitativně sestupného zápisu, jenž byl pro vás tvořen v průběhu několika dní a to dokonce v různých stavech.
{Když si to tak po sobě čtu… neni tu už nic pro co by to stálo číst. Nějaké poučení už z toho nevyplývá, zabávné to taky není, nemá to formu, je to vlastně uplně zbytečné} výrok autora, láta páně 26.6.07
(něco přes tyden starý zápis):
Jeeeeej a možná přišel čas abych sem zase něco dopsal. K tomu abych se dokopal potřebuju pořádnou depku tak teď můžu.Taková ta zásadní věc je, že už bydlim, že jsem byl v portugalsku a že jsem sám.
S tim bydlenim, no ještě potrvá než se zabydlim. Nemám tu ještě ani postel ani stůl pod počítač a každym dnem zjišťuji co mi tu všechno chybí. Mám ale krásnej pokoj a do práce i do zkušebny víceméně 20 minut. Samota? Někdy, ale teď když mám svého miláčka (PC) tak už se každá útrapa dá přežít líp. Koupil jsem si nový bedničky a tak ta hudba teď zní jako hudba a mám tu útulno. Práce mě nebaví stále stejně, ale v tomhle případě se nedá nic moc dělat. („Vždyť se dá práce změnit ne?“; „Nedá když nic neumíš.“) Obě kapely fungují víceméně dobře a to je hodně důležitý protože kdybych je neměl, nevim co bych na tomhle světě už pak dělal.
No a to hlavní. Portugalsko. Pro mě naprostá duchovní osvěta. První věc kterou mi můj 14-ti denní pobyt tam potvrdil bylo, že moje touha po opuštění tohoto kontinentu je opravdu obrovská. Po příletu na letiště jsme hned jeli k oceánu. Atlantik. Ve svém životě jsem zatím viděl jen moře, nikoliv oceán. Bylo mi fakt nádherně když jsem v něm poprvé smočil nohy. Nejenom že to bylo ledový a tak to příjemně ochladilo, ale znamenalo to i další krok, že jsem někde kde jsem předtím nebyl a hlavně 3 000 km od ČR. Když jsem se ale podíval před sebe a viděl tu obrovskou masu vody nikde nekončící pocítil jsem, že ještě nejsem dostatečně daleko. Představoval jsem si, co je asi na druhé straně a skoro jsem chtěl skočit do vody a plavat tam. Jo asi sem ujetej, nemusíte mi to řikat. Nechci aby si kdokoliv bral osobně že to tu chci opustit, já sám tomu moc nerozumim. Každopádně moje láska ke kapele je zatím větší než tohle „volání“, takže si mě tady budou muset ještě vytrpět :) Potom jsem se vzpamatoval a zjistil že jsem v Portugalsku a to mi zvedlo náladu tak, jak snad už pár let nic. Každý nádech jsem si užil, každej pohled taky (ale štvalo mě že máme omezené zorné pole, nejradši bych viděl všechno kolem) a pak jsem začal zemi poznávat. Když jste někde jinde, častokrát zjistíte, že to vaše město neni tak špatný. Lisabon je hezký město, ale chodníky pro pěší tam maj šířku pro půl člověka, takže pořád někoho obcházíte a pořád do někoho narážíte. Když jsme našli místo, kde byl chodník větší, zdálo se, jako by nám někdo dal po dlohý době nadechnout kyslíku. Další věc jsou auta. V Lisabonu snad neznaj zákaz vjezdu. I v těch nejmenších, nejstarších, nejhistoričtějších, nejzalidněnějších uličkách pořád jezdili auta. A věřte mi že mě to neskutečně vytáčelo. Jako Čech můžu říct jedno. V Portugalsko maj hnusný pivo a ošklivé slečny. Pivo prostě humus voda o tom mluvit nemusim, ale ty dívky. Promiňte, ale byl jsem v portugalsku 13 dní a z toho 4 dny v Lisabonu a za celou tu dobu jsem viděl tři hezký holky a to byly němky! Takže do Portugalska rozhodně ne za holkama a pivem ;)
Jinak jih Portugalska (tzv. Algarve) naprosto nadhernej. Příroda, kopce a FAKT to vypadá jinak než u nás. (zrovna hraje: Angel save me from myself, please get my out).
.….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….…
Bla bla bla… a tak… dal… Prave jsem opilej.. ne uplne ale v celku jo. A probiram si zase veci co bych probirat nemel. Nebo jo? Je to spravne? Kazdopadne jsem zvedavej jak to, co teď píšu bude vypadat zítra. Jo… je to tak… a bude to tak.. pořád si budu na něco stěžovat. NIKDY NIC Nevychází jak bych chtěl!! Kurva!!! Do hajzlu!!!! Dalajlama řekl, že když se něco nevyvede zrovna tak jak si přejeme, může to být klidně obrovský zásah štěstí.
26.6.07
Omg… tady je vidět jak je zkalenej člověk trapnej a ubohej (když řeší).
Co teď? Posledních pár dní tak nějak víceméně depkuju. Za prvé jsem OPĚT nevyšel s pěnězma, což, ač to štvě hodně, tak se přežít dá v klidu. Co mě ale poslední dobou trápí hodně je samota. Myslim to ve smyslu partnerky. Hehe, už vidim ty keci jako „to neřééš„, "všechno bude, nesmíš hledat ono to přijde samo“, "bla bla“ a podobný sračky! Na tyhle rádoby chytrý keci už fakt kašlu. Každej trošku inteligentní člověk ví, že když se prostě nějak cítí, tak je UPLNĚ jedno co mu kdo „hrozně“ chytrýho řekne. Tak to citím a je to den za dnem horší. Kolem je pár objektů mého zájmu, ale moje trapná povaha a obrovský sebevědomí (zmixovaný s dalšíma zasranejma vlastnostma) mi zabraňuje jakékoliv akce.
Postupně se se všim začínám smiřovat… že jsem chudej, že nikoho nemám, že dělám co dělám atd… Ono to ve výsledku neni tak zlý to je jasný, ale prostě bych si to představoval jinak. Jasně… jing jang stoprocentně funguje (a teď se mi zdá že už jsem v tom bílym „puntíku“) ale ještě mu to chvíli potrvá a já se na to těšim :)
Jinak s rostoucim pupkem roste i moje tolik oblíbená sebenenávist. Jsem zvědavej co dřív pukne.
Jinak včera komorní koncert Gabriela v Dráždaněch. Má snad cenu to nějak popisovat když se na mě ze 4 metrů usmál ;)
.….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….…
PS: Jsem v pohodě. Fakt ;) Vypadá to jako bych byl nešťastnej, ztrápenej a tak… To vůbec neni pravda :) Jenom tak píšu a proč, to nevim. Takže se mě neptejte jestli jsem v pořádku nebo jak mi je. Řeknu vám že vlastně docela v pohodě ;)
June 27th, 2007 at 10.51 e
Já Tě slyším Rýšo.
June 27th, 2007 at 12.44 e
ja Tě vidím, Reesho.
July 2nd, 2007 at 15.24 e
Ja Te obcas i citim, Reesho.
July 2nd, 2007 at 16.00 e
Napodobne :D