Sidhártha a já
Tak jo. Nadešla chvíle kdy se zase hodí abych něco postnul. Právě odjela Evka a já jí zase hodně dlouho neuvidim. Moje sestři�?ka Eva zase odjede do Portugalska a já budu tady. Dálka docela velká. Byla tu s Fernandem (její přítel) a Kafkou (spol. port. kamarád). I oni mi přirostli dost k srdci a te�?, když jsem jim mával z okna na mě nějak dolehl smutek. Budou daleko. Slíbil jsem ale, že po novym roce za nima tak na týden dorazim. Tak schválně. Podaří se mi to? Tohle lou�?ení nebylo za dnešek první. Stejně tak jsem se dnes lou�?il s mim instruktorem v autoškole, se kterým jsem si hodně rozuměl. On a já. Střet dvou generací s podobným náhledem na život. Každou jízdu jsme si mělo co říct a sdělit. On rozuměl mě a já jemu. Po chvíli jsme o sobě věděli spoustu věcí a vzhledem k tomu, jaká vzdálenost nás víceméně dělila, věděl on víc, než spousta lidí mě bližších. Byl to pro mě ventil informací na které jsem vždy dostal nezaujatou odpově�? o které jsem mohl přemýšlet. Nevím jak, ale nějak vytušil, že se mi bude líbit knížka od Hermmana Hesse, Sidhártha.. a půj�?il mi ji. Je o hledání. Mladý muž hledá sama sebe. Hodně to vychází z budhistických ideí.
Skoro na každé stránce bylo něco pou�?ného a ty věci, které mě zasáhli nejvíc jsem si vypsal. např.:--> Nenáleží mi posuzovat život jiného �?lověka.- Jenom za sebe, jen sám za sebe musím soudit, musím rozhodovat, musím odmítat.- Sám u sebe se chci u�?it, chci být svým žákem!- Každý může dosáhnout svých cílů, umí-li myslet, umí-li �?ekat, umí-li postit se.- Byl jsem víc než 3 roky nemajetný a nikdy jsem nemyslel na to, z �?eho bych měl žít.- Rozkoš nelze brát, aniž ji �?lověk také dává.- Naslouchej s klidným srdcem, s trpělivou, otevřenou duší, bez vášně, bez přání, bez názoru.- Hledat znamená mít cíl, nalézt ale znamená: Být svobodný, být otevřený, nemít cíl.<- Úžasná knížka. Musím si jí někde koupit a ob�?as si jí pře�?íst.
Lou�?ení. A�?koliv každého z nich bu�? uvidim, nebo mám možnost vidět, stejně mě to docela bere. No co se dá dělat. Zítra má mamka posezení u příležitosti jejích padesátin. Připadá mi ale mnohem starší. Opět se vracejí problémy s komunikací. Pořád si stěžuje, což já nemůžu pochopit a jeden druhému se opět vzdalujeme. Ještě si pamatuju na jeden minulý zápis kdy jsem psal, že to jde k lepšímu. Te�? to má ale spíš sestupnou tendenci. Pro�? si jen stěžuje? Pro�? je furt všechno špatný? Pro�? se nepodívá na to, že má co jíst, má dvě zdravé děti atd… Když toto jen nazna�?im tak už říká ať jí nelezu na o�?i. Bolí to když vaše snaha pomoct je nejenom nepochopena, ale jetě zle odmítána. A tak se zas a znovu zavírám do pokoje k mému vě�?nému kamarádovi po�?íta�?i a pouštím si hudbu. Je jí sice padesát, ale na mě už působí mnohem starší. Snažím se vymyslet co s tim. Jak tomu pomoct. Jak jí pomoct. Nevím. Ona tvrdí, že se jí hodně uleví až udělám maturitu. A když jsme u ní, budu jí dělat poslední týden v září. Neu�?im se. Když se neu�?im (tzn. dělám něco jiného) říkam si že bych měl. Ale když mě Andrejka k tomu (a doslova) násilím dokope, chovám se jako kretén, nedávám pozor a usínám. Andrejka vytrvale bojuje, snaží se a dělá všechno proto jen abych na chvíli ty informace vstřebával a já se vědomně u�?it nechci. Za to Andy moc miluju a sebe nenávidím.
Už jsem dělal písemné testy z autoškoly. A jak to dopadlo? Přece tak, jak to jedině mohlo dopadnout a to, že jsem to neudělal o jeden bod! Nenaštval mě ani ten fakt že jsem to neudělal, ale spíš to, že to bylo o bod. Když jsem přišel naštvanej k po�?íta�?i v práci, Tusil mi řekl, že nejsilnější jsou ti, kteří se dokáží co nejrychleji přizpůsobit situaci. Měl pravdu. Chvíli potom mi Švejky poslal link na nové video co udělal. Bylo o tom, že na světě jsou šikanované děti, lidi na drogách, nemoci, hlad atd… a kon�?ilo to otázkou: „Myslíte si že VY, máte problémy?“ Po tomto mi už uteklej bod z autoškoly připadal opravdu směšnej.
Takže kolem a kolem… pracuji, miluji Andrejku, miluji rodinu, miluji kapelu, miluji hudbu, miluji povídání si, miluji své nové auto, miluji úsměv, miluji venkov. Přede mnou leží ještě spousta překážek ale… přizpůsobím se.
Tak co? Myslíte si že VY máte problém? ;)
September 9th, 2006 at 0.05 e
jen tak dál Reeshane…ale abych pravdu řekl, bývalo líp ;)
September 12th, 2006 at 11.38 e
PS to Reesha: Znám mraky lidí, kteří auto-testy nedali o jeden až pět bodů. Asi je to prokletí, nebo to někdo tam nahoře dělá schválně.
A pokud máš práci, holku, zdravý, rodinu, přátelé a střechu nad hlavou, jsi velmi šťastný obyvatel planety Země.
September 12th, 2006 at 11.46 e
To je pristup :) Presne tak… akorat je nekdy tezky si to uvedomit :(
September 13th, 2006 at 18.24 e
kurna Reesho, jak ty to, sakra, delas, ze me tema prispevkama tak dostavas? Fakt me vzdycky uplne strhnes do deje a vse prozivam s Tebou, a to myslim naprosto vazne! Nechces taky napsat knihu, myslim, ze by urcite sklidila uspech.
Ale ted konkretne k obsahu: chtela bych Ti ukazat i jinej nahled na vec, abys trosku pochopil svoji mamcu – Kdyz zase me nejaka prihloupla situace v zivote tizila, mama se mi snazila vnuknout to samy (lidi v Africe nemaj co jist, Micky Mouse jede na heroinu…) a ja na to, ze je mi fuk, jak jsou na tom ostatni, protoze PRO ME JE TED TOHLE NEJVETSI PROBLEM a prislo mi v ty chvili primitivni (nekdo by rekl mozna sobecky) ukajet se myslenkama, ze jsou chudaci, ktery jsou na tom hur, protoze to by si mohl rict skoro kazdej (az na ty uplne dole
). Me to proste nezajimalo,
porad funguje selekce, i kdyz uz trochu jinak, a kazdej nejak zijem, proto
se clovek zajima hlavne o sebe (nekdo i o sve blizni). Doufam, ze se
na to hned nepodivas se zlym odsouzenim a stejne jako jsi psal vyse, budes se
to snazit pochopit a treba si v tom najdes neco pro sebe.
Takze je skoda mamcu taky hned odsuzovat, protoze ma jinej pristup k veci, a snazit se ji vnuknout ten svuj „spravnej“ nazor. Dokud se nebudes snazit pochopit ten jeji, ona nebude chtit pochopit ten Tvuj, a budete si vzdaleny. Nezapomen, ze nektery dospeli se nekdy stale chovaji jako deti, proto se k nim musi tak pristupovat
Preji mnoho zdaru ve zmaknuti situace a v dusevnim rustu
September 14th, 2006 at 10.55 e
Pred chvili mne vyhodili ze skoly. Za chvilku se jdu pokusit vyreklamovat nefunkcni NTB. Zeru antibiotika. To, co mne v zivote bavilo jsem ted musel opustit. Nemam praci, nemam holku. Ale porad mam kde bydlet a co jist. Porad mam nadeji, ze by se to nekdy mohlo zlepsit. I kdyz v to ted zrovna neverim.
October 14th, 2006 at 22.02 e
June 22nd, 2008 at 16.58 e
March 13th, 2009 at 17.28 e