Spadl štít…
Jak začít… věčnej problém. Začít něčím smyslupným, něčim pěknym a zvláštnim co by podtrhlo a pěkně nastínilo následující text. Vymyslet to se mi asi nikdy nepodařilo a dnes začínám trapně takhle, abych se tomu vyhnul. Za dobu absence psaní sem se toho zase tolik změnilo. Zas je toho tolik co říct a přitom nevim pořádně jak. Celý tenhle zápisníček se dlouhou dobu stavěl za myšlenku: „bojovat“, „vidět všechno světle“, „učit se sám ze sebe“, „učit se…“, „učit se…..“. A teď… Můj štít. Ten štít kterej jsem si celou tu dobu tak pracně budoval. Ten štít za který jsem se vždycky přikrčil a on odklonil útok, ten štít který jsem dával každému jako příklad… je pryč. Není. Vypařil se, zmizel. A důvod? Možná ten, že jsem udělal maturitu. A nebo by to, jak jsem udělal řidičák? A nebo to, že jsem našel skvělou práci? Zní ty důvody dost uvěřitelně? Proto mi spadl můj štít na zem? To tak moc nedává smysl až mi to vadí. Hodně jsem se ptal sám sebe a nakonec i jiných lidí, co to může být. Táta mi řekl, že se v mém dosavadním životě změnilo za tři měsíce tolik, co jemu ne za pár let. Rád bych tomu věřil… ale co se změnilo. Ano, už nechodim do školy a chodim do práce, s Andrejkou se naše cesty rozešli, s MFD jsme na vzestupu což změna neni, snažim se svůj hlas propůjčit nově kapele Sandboy, řídim auto, zažívám i nové zkušenosti s prací v kolektivu atd… Nepřijde mi jako by toho bylo zas tolik. Anebo je?
Část první: „Práce, její průběh a lidi v ní“
Práce kam chodím je víceméně přesně to, co mi jde. Počítače, internet a komunikace s lidmi. Profesně to zvládám dobře, jenže už ne tolik psychicky. Když jste na lince, volají Vám lidi… všechny druhy lidí a vy postupem času zjistíte, že existujou tak ubohý, tak hloupý, tak smutní lidé, jejichž existence nemá žádný smysl a Vy s nimi musíte mluvit. Mluvim asi drsně ale když tam sedim a slyšim ty „hlasy“, nebo ty slova který prostě při normálním rozumu nedávají smysl, neni mi přitom dvakrát hej. Jak můj štít zmizel, nechávám se tím moc unášet. A když vzhlédnu od monitoru před sebe, uvidím lidi co se na sebe smějou a povídají si a pak jinde vidim jak se pomlouvají či si stěžují. NEJDE MI TO NA ROZUM!! nechápu! Jde to mimo mě! Kde to jsem?! Proč?! Co je na tom baví? Co z toho mají? Nikdy jsem se s tím nesetkal. Kolektiv je tam plný emocí, plný citů a plný všeho možného. Mám tam ty lidi moc rád na to abych k tomu mohl být uplně lhostejný. Poslední dobou to je tak zlý, že jen sedim u svého počítače, s nikym se moc nebavim a tvářim se smutně.
Takový jsem nebyl že?
Část druhá: „Praha“
Tohle slovo začínám nenávidět čím dál tím víc. Miliony lidí, miliony aut, miliony všeho… Jezdit v mhd kolem 8 hodiny ranní je prostě horror. A jet autem nemá cenu protože všude, všude, opakuju VŠUDE jsou zácpy! Jezdím teď do práce jinudy. Jinou cestou než je ta na Kačerov. Čistě proto že jezdit další roky několikrát denně tu samou cestu mě přestalo bavit. Jezdim tramvají a skoro pokaždé si nade mne stoupne někdo, kdo si neumí po ránu vyčistit zuby. Naštěstí ale čichat obsah žaludečních šťáv dotyčného nemusím dlouho, protože skoro pokaždé nastoupí nějaký důchodce kterého musím (ještě musím, brzo se mne stane zamračený ignorant) pustit a slůvko děkuji? To už důchodci asi zapoměli uplně. Stejně tak jako lidmi na lince (v práci, myslim ty lidi dementní) tak i lidmi v mhd začínám čím dál víc opovrhovat. Je to tim že roste moje vnitřní ego? Nebo čim?
Část třetí: „Takový ty menší voloviny co zněpříjemňují život“
Nejede mi auto a jeho oprava v nedohlednu… Proč? Nemám tak dobrý známosti a vlastně ani čas abych to mohl řešit. Tiscali… „Ano pane, smlouva na dva roky!“ „Víte pane, když nevypovíte službu přesně v daný termín, načtou se Vám další dva roky a to je pokuta 10 000,–“, „Ano to jsme Vám na začátku neřekli ale to si musíte přečíst všeobecné podmínky“. Stání na přechodu. Místo pěti metrů jste stál čtyři. Přijďtě nám to na stanici vysvětlit do 5 pracovních dnů!
Část čtvrtá: „Všechno je super ale vlastně v hajzlu“
Tak co. Všechny dílčí věci jsou v pořádku. Mám maturitu, čímž se mamce tak neskutečně ulevilo, že to cítím každý den. Mám práci kde jsem dostal přidáno. Mnoho nových přátel. Mám auto i řidičák. Kapelu která jde vzhůru. Tak co je? Co je sakra? Kde je můj štít který by měl být silný jako nikdy?
Část pátá: „A co nějaké to poučení?“
Není… snad jen to, že člověk který byl vyrovnaný a sám se sebou spokojený již takový není a to dokonce podle všeho bez důvodu.
A tak pokračujem… Chapter 1 jak jsem mluvil předtím je úspěšně za mnou a Chapter 2 začala tak, jak jsem si to nepředstavoval. Ale člověk si kolikrát něco představuje a jak to nakonec dopadne je úplně jedno. Všechno jen dokazuje to, abych zas začal budovat. Abych propustil to dobrý a to zlý nechal za dveřmi. Mám se dobře že? Na co si stěžuji?
And what comes next is up to You….
November 27th, 2006 at 22.09 e
[…] Prave jsem si precetl posledni reeshuv post a zjistil jsem, ze jsem linej mu tam psat komentar. Je tam maly okynko a me se do nej nechce mzourat Jak mi to ale lezi v hlave, tak to okomentuju tady. […]
November 28th, 2006 at 11.30 e
.…seš EMO…
November 28th, 2006 at 11.53 e
To ze se necitim nejlip neznamena ze jsem v depresi.. rikam to uz po desaty :P Ja na deprese kaslu ;)
November 28th, 2006 at 13.32 e
Neni dulezite udrzet si ten stit za kazdou cenu, ale udrzet si sam sebe. Stit tu nebude vzdycky – prijde chvile, kdy ho clovek musi odlozit, nebo o nej prijde. A teprve pak zacne na dane situace reagovat ten clovek a ne jen ten stit. Ted mas prilezitost ukazat, jak se s tim vyrovna opravdovy Reesha. Lidem se verit neda. Obcas se neda verit ani sobe. Falesny lidi byly, jsou a vzdycky budou. Opatreni proti nim nebudou naopak nikdy. Cim jsou blizsi, tim vic to boli. Cim vic to boli, tim vic je clovek skleslejsi a premysli „jak to…?“. V ty Praze by se z Tebe stala jen dalsi radova ovce. Kdyz se podivas okolo, vsude jsou zamraceni ignoranti a to jen diky predchozim zamracenym ignorantum, kteri byli nakazeni od predchozich. Zacarovany kruh, ktery je ve meste umocnen. Vsechno to na Tebe pusobi ze vsech stran a branit se vede na okraj spolecnosti. Je fajn v takove chvilce potkat nekho, kdo zcela vybocuje z „normalu“. Trebas chlapik, ktery v metru vytahne fletnu a zcne si na ni piskat jen tak pro radost. Nekdy staci potkat jen nekoho, kdo se na vsechny smeje a najednou se smejes i Ty. Mas radost, protoze ma radost on. A jakmile mate radost oba, muzete to sirit efektivneji a za chvilku se smeji vsichni okolo (az na par zarputilych, ale ty nepresvedcis ani kladivem).
2 Shitky: neni srab
November 28th, 2006 at 13.47 e
2 shitky: neni srab
November 28th, 2006 at 21.20 e
nechci vypadat bezcitne, ale podle me se moc zaobiras uziranim sam sebe..mozna by to chtelo v zivote nejakou poradnou akci a trochu vic optimismu..hledas problemy tam, kde zadny nejsou..:/
November 28th, 2006 at 22.08 e
2 Reesha: Hele a jak sis to teda predstavoval? A co ti do ty dokonalosti chybi?
2 Lanna: Souhlas, je zbytecny hledat problemy… ty si te najdou samy ;)
2 Krajvy: Dam tvoji myslence bez stitu pracovni nazev „100% health, 0% armor“ a myslence, ze clovek nemuze verit ani sam sobe zase „0% health, 0% armor“ aneb game over. Ohledne radovejch ovci asi zalezi, jestli vidis sklenici poloprazdnou nebo poloplnou. Kazda mince ma dve strany, takze me konkretne ta anonymita v Praze vyhovuje (boze zase vsude ty ovce, sem jako oni vs. haha to sou ovce… maj kazdej den stejne sedivej, ale ja si ziju svoje a jsem spokojenej…). Myslenka, ze bych do konce zivota videl kazdy rano stejny xichty nekde na vesnici, mi narusuje strevni floru rozhodne vic, nez se se musim kazdy rano smat tem xichtum, ktery jedou z kolbenky kdyz jedu do prace ja a zatimco pracuju, tak sedej doma, koukaj na novacky estrady a zerou u toho studeny parky. Proste FUCK OFF. Na druhou stranu si o to vic uziju, kdyz v sobotu vypadnem nekam mimo Prahu, kdyz stravim par tejdnu na horach, jak to mam letos v planu, kdyz vypadnu s nejakejma lidma zakalit i kdyz je treba neznam, proste jakakoliv zmena toho vicemene „stereotypniho“ zivota ;)
November 28th, 2006 at 22.33 e
..nevim kdo vymyslel neco o stitu, ale co to je? copak musi mit clovek nakej imaginarni stit za kterej se schovava?
slova jako „zacarovany kruh“, „radova ovce“, „zamraceni ignoranti“..muzu rict jenom: jaky si to udelas…
a reesho..asi to chce delat v zivote i jiny veci, nez sedet doma na zadku a narikat nad zlym a nespravedlivym svetem..
November 28th, 2006 at 23.29 e
Hehe… zajimavy cist tyhle radky… Nekdo nepochopil vubec (Lana) nekdo nepochopil mene (Tusa, Krajwy). Chapu ze to bude tim, ze jsem to proste napsal tak jak jsem to napsal. Fakt jsem to popsal asi hodne pesimisticky a asi to vypada ze se utapim v depresich. Jenze to tak neni, zdaleka to tak neni. Stojim si za tim, co jsem si avizovsal celou dobu, tudiz byt samostatny a jak Tusa vytecne popsal…
2Lana: Stit? Je mi uplne jedno co si kdo pod pojmem „stit“ predstavi. Ja si tomu tak rikam… Z toho co jsem napsal vyplyne to, ze sedim doma, nic nedelam a placu nad nespravedlivym svetem? No tak to sorry :D Doma maximalne spim… mam tisic veci co delat… dve kapely, pritulka a spousta lidi ktery jsem celou dobu dost opomijel… nechapu kde jsi dosla k tomuto zaveru ale FAKT to tak neni ;)
Jinak s Tusou a tak souhlasim nejvic ;) a taky se podle toho (vice ci mene uspesne) snazim zarizovat… Omlouvam se vsem, ktery po precteni zapisu dosli k chybnemu zaveru.
Emo jsem (a to je kazdej ;) ano opet otazka pohledu ale to je muj pohled) nejsem srab, nebrecim a vidim vse viceme zdrave. Semtam si rad zanadavam a to je vsechno…
November 29th, 2006 at 18.49 e
no hodne pesimisticky si to popsal, to je fakt..jestli ses ve skutecnosti jinej, nez jak se tady prezentujes, tak je to jedine dobre..nechtela sem te urazit, ale nemam rada, kdyz se nekdo lituje a nema ani poradnej duvod..btw ohledne otazky emo ani nechtej moji reakci..
:))