Samotnému se mi tomu nechce věřit ale posilovna mě baví. A to hodně moc. Dokonce (a trošku se to stydim říct) jsem to i tak trošku přijal jako styl života (teda jeden z mnoha) ať jsem tím ještě donedávna víceméně opovrhoval. Dávat víc času do zušlechtění svého těla (místo třeba do nějaké umělecké práce nebo tak) jsem prostě považoval za povrchní a nízké. Až později jsem zjistil, že je v tom daleko víc. Když například pomineme to, že se cítím prostě skvěle a opět si o sobě víc myslim, přestali mě chytat záda, chodim sám od sebe narovnanej a podobný srandičky. Takže paráda.

Do toho se přidávájí úspěchy s muzikou. Popisovat konkrétně se mi to moc nechce, protože to neni moc zajímavý a vypadalo by to že se tím chvástám, ale řekněme, že to lidi kolem zajímá a že jsem vlastně už i víceméně dosáhl toho, čeho jsem chtěl. A to toho, že někdo kdesi na východě naší země si mě pouští, myslí u toho na svojí holku a něco s tou hudbou prožívá. S mojí hudbou. A třeba je takových víc a ani o tom nevim. Krásnej pocit. A pracuju dál, na cestě je rychlej song, co je hotovej z jedné třetiny a už má fanynku :) takže tohle mi taky hodně dává!

A tohle všechno se ve mě asi nějak projevilo, protože na to začalo reagovat okolí. Ač je to víceméně paradox, cítím se líp než kdy jindy. Někdo by řekl, že to nedává smysl. Někdo by řekl, že je na to moc brzo. Jenže ono to smysl dává a kdo se mnou o tom mluvil tak ví o čem mluvim. Rád bych to sem nějak vysvětlil, ale to bych musel být konkrétní a to nechci. Až se na to za dvacet let podívám, tak budu vědět o čem jsem mluvil a to je důležitý. Každopádně je to o přístupu a o ničem jiném.

Krásně se k tomu hodí jedna věc. Na nyxu je auditko o vztazích, které sleduji spolu s ostatníma EMOklubama. Je tam jedna slečna, co přišla o svojí lásku, je na dně a nemůže se z toho vykopat. Tvrdí, že lepšího už nikdy nenajde, že všechno končí a podobné sebemrskačské řečičky.

Řešil se tam ten přístup k životu atd… a já jsem zrovna v situaci, která jasně potvrzuje, že to vážně funguje a tak jsem napsal:

REESHA: cele to funguje… je to o pristupu k zivotu a o tom, co si ze spatnych zkusenosti vezmeme a pak (jak spravne rika WUJI) to dokazeme realizovat… jsou to trapny dva mesice po mem rozchodu… byl to velkej dlouhej vztah. skoncil (a je jedno jak) a ja uz jsem ted tyden uspesne zamilovan do jine slecny a svet je fajn :)

svym zpusobem jsem si ty dva mesice hrozne uzil. pochopil jsem, ze ja jsem Honza Richter a nikdo za me nic neudela. zacal jsem tvorit, chodit do posilovny a hlavne jsem sam se sebou (mozna trochu paradoxne) fakt spokojenej… coz se mimochodem odrazilo i v nezne casti populace kolem me :) a ted chodim s uzasnou slecnou a citim skoro az fyzicky jak se predemnou otevira novy svet…

na to mi napsala tahle smutná slečna:

SLEČNA: máš štěstí, že jsi ji potkal tak brzo:)

a na to jí právě neskutečně odpověděla zas nějaká jiná holka. A tim to velmi stručně, ale geniálně shrnula:

HOLKA: Že ji chtěl potkat tak brzo :)

Je teda pravda že já to měl hodně ulehčený. Ale pointa je podle mě stejná. Mno a z toho vyplývá ta důležitá věc, že sám nejsem. A to znamená, že se mám skvěle a že už zase nemám moc času :P

Hrozně to frčí, hrozně se toho děje, jedna věc za druhou, nic nestojí na místě (krom ponožek za mojí postelí) a žiju :)